Tato společenská věda se, jak jsem již zmínila zabývá hlavně vzdělávání. Každý učitel musí mít takzvané pedagogické minimum, ve kterém se učí, jak své znalosti co nejlépe předat další generaci. Pod touto vědou patří ještě speciální pedagogika, o které se v dnešní době často mluví a samozřejmě nesmíme opomenout inkluzivní vzdělání.
Co je to inkluze? Proces, který si za svůj cíl dává upravit školní systém tak, aby každé dítě bylo schopné navštěvovat stejnou školu bez ohledu na znevýhodnění jednotlivců. Jejich individuální potřeby mají na starosti asistentky, které s dítětem navštěvují výuku a pomáhají mu zvládat požadované učivo. Jak může být dítě znevýhodněno? Existují různé stupně handicapů a také různé formy.
Dalším problémem jsou speciální poruchy školní dovednosti a motorických funkcí. Sem řadíme například hyperkinetickou poruchu známou spíše pod zkratkou ADHD. Jedná se o poruchu pozornosti a soustředěnosti. Dítě trpící ADHD jen těžce udržuje pozornost na jednu věc a snadno je rozptýlen dalšími podněty. Dále je také takové dítě považováno za hyperaktivní, dělá zbytečné pohyby, přehání a má problém setrvat na jednom místě, a to zejména v případě, kdy se cítí rozrušeno. Často je označováno za problémové dítě a nesprávně chápáno jako zlobivé. Tyto děti jsou léčeny jak účastí na terapií tak i pomocí léčiv.
Další překážkou při procesu vzdělávání může být momentální psychická situaci. Pokud se dítě cítí být pod tlakem motivace k učení klesá a tím i soustředěnost ve škole. Spokojenost v rodině se u dítěte projevuje více, než rodiče předpokládají. Děti jsou velmi citlivé na změny a špatně se s nimi vyrovnávají.
Také za tím nemusí stát žádná konkrétní situaci. U náctiletých se často objevují lehké i těžší deprese nebo i jiné poruchy, které vedou k snížení výkonu ve školních lavicích.