Zadluženost západní ekonomiky je velmi vysoká. A co se týče nás Čechů, tak na tom nejsme nejlépe. Náš státní dluh v tomto roce přesahuje už 1,7 bilionů českých korun. Když se nad tím zamyslí i laik, tak ho možná napadne, jak dlouho to může ještě trvat, než bude stabilita české koruny ohrožena.
Dluhy by neměly nikomu přerůst přes hlavu. Natož státu. Vždy bude záležet na tom, kdo a jak stát po finanční stránce řídí.
Vždyť dluhy jak občanům, tak státu nikdo nesmaže. Státu jako celku pomůžou jen vybrané daně a ty zaplatí samozřejmě pouze občané, kteří daně platí. Česká národní banka by měla vždy zasáhnout tak, aby zadluženost byla co nejmenší.
Je dost smutné, že naše společnost žije na dluh.Bere se to jako samozřejmost, že si občané berou spotřebitelské úvěry a hypotéky. A mnozí si předem nedokážou spočítat, jestli na krátké i dlouhé splátky budou mít dostatek finančních prostředků. Téměř každý, kdo se takto zadluží, tak to činí kvůli vyšší životní úrovni.
S finanční gramotností by se mněli lidé seznamovat už na základní škole.Finanční gramotnost by je měla vést k tomu, jak správně hospodařit, hlavně se naučit vytvářet finanční rezervu. Pak ti, kteří si potřebují vzít spotřebitelské úvěry nebo hypotéku, budou určitě více obezřetní. Když má člověk v sobě finanční gramotnost „zakódovanou“ a má nějakou půjčku, neměl by se dostat do neschopnosti splácení.
Peníze na dluh vám poskytne téměř každá instituce, ale pokud se dostanete do finančních problémů se splácením, jste „zadlužení až po uši“, tak s tím vám nepomůže nikdo. To si zapamatujte. Je to pouze vaše věc.
Dluhy na bydlení, dluhy na podnikání – to se dá pochopit. Ale půjčovat si na nepotřebné věci, dovolenou, nový šatník, šperky, hry, drogy a podobně – to je v mnohém dost nepromyšlené. Tak se mnozí zadlužení lidé dostávají do začarovaného kruhu, ze kterého se nedokážou bez nezištné pomoci dostat. Tyto situace v zadlužení, kdy je straší exekuce majetku, platu, nebo mohou být i vydíraní, v mnoha případech naruší psychiku člověka tak, že přemýšlí i o sebevraždě.
Naše společnost by skutečně měla velmi zpřísňovat podmínky ohledně zadlužování. Jak stát, který by měl jít příkladem, tak samotní lidé, by si měli včas uvědomit, že „život na dluh“ je špatný směr.
Mít dluhy na životní úroveň
