Zdravotnictví zaznamenává pokrok pomalu dnes a denně. Pořád se tu přichází s něčím novým, pořád se objevují nějaké ty vylepšené způsoby, jak se starat o naše zdraví. A když srovnáme dnešní situaci s dobou minula, dá se konstatovat, že je to jako nebe a dudy. Protože kdybychom měli třeba za mých mladých let to, co máme dnes… Nebo kdybychom dnes měli to, co jsme mívali tehdy…

Jisté je, že kdyby ustrnula situace v oblasti péče o naše zdraví na úrovni mých mladých let, byli bychom určitě nespokojenější. Protože tehdy sice člověk na rozdíl ode dneška sehnal vždy doktora, jakého potřeboval, a k zubaři se chodilo tak, že když to člověk potřeboval, šel a sedl si do čekárny, než na něj došla řada, obvykle bez objednání, což je dnes už učiněný sen, ale to byla asi všechna plus, která tehdejší zdravotnictví ve srovnání s tím dnešním mělo. Nepočítáme-li samozřejmě to, že se tehdy nepředháněly lékárny v reklamních nabídkách a za léky vydané na recept se platila univerzální jedna koruna.

Zatímco ale bylo tehdejší léčení pro nás lidi nesporně levnější, a to i po přepočtu kupní síly, asi nikdo by neměnil. Protože se toho na oplátku k léčení moc sehnat nedalo, a někdy lidé objížděli lékárny po celém okrese ve snaze sehnat si předepsaný lék. Protože nebyla ani nějaká jeho alternativa.

To dnes už si můžeme z léčiv vybírat. A také si často vybíráme a krmíme se kdečím. Protože kšeft je kšeft, a tak je nám často vnucován kdejaký přípravek, po kterém prý na tom budeme lépe. A také způsobů, jak nás léčit, je dnes víc než kdysi, zpravidla ale těch ne bezplatných. A tak platíme a platíme, abychom měli to, co potřebujeme nebo o čem se domníváme, že to potřebujeme. Kolik jenom z nás má dejme tomu zuby, které jsou skutečně nad zlato! Aspoň co se ceny jejich oprav týká.

Ale co se dá dělat? Za všechno se dnes platí. A tak máme zdravotní péči na světové úrovni. Pokud na ni zrovna máme.

Zdravotnictví zaznamenává pokrok pomalu dnes a denně. Pořád se tu přichází s něčím novým, pořád se objevují nějaké ty vylepšené způsoby, jak se starat o naše zdraví. A když srovnáme dnešní situaci s dobou minula, dá se konstatovat, že je to jako nebe a dudy. Protože kdybychom měli třeba za mých mladých let to, co máme dnes… Nebo kdybychom dnes měli to, co jsme mívali tehdy…

Jisté je, že kdyby ustrnula situace v oblasti péče o naše zdraví na úrovni mých mladých let, byli bychom určitě nespokojenější. Protože tehdy sice člověk na rozdíl ode dneška sehnal vždy doktora, jakého potřeboval, a k zubaři se chodilo tak, že když to člověk potřeboval, šel a sedl si do čekárny, než na něj došla řada, obvykle bez objednání, což je dnes už učiněný sen, ale to byla asi všechna plus, která tehdejší zdravotnictví ve srovnání s tím dnešním mělo. Nepočítáme-li samozřejmě to, že se tehdy nepředháněly lékárny v reklamních nabídkách a za léky vydané na recept se platila univerzální jedna koruna.

Zatímco ale bylo tehdejší léčení pro nás lidi nesporně levnější, a to i po přepočtu kupní síly, asi nikdo by neměnil. Protože se toho na oplátku k léčení moc sehnat nedalo, a někdy lidé objížděli lékárny po celém okrese ve snaze sehnat si předepsaný lék. Protože nebyla ani nějaká jeho alternativa.

To dnes už si můžeme z léčiv vybírat. A také si často vybíráme a krmíme se kdečím. Protože kšeft je kšeft, a tak je nám často vnucován kdejaký přípravek, po kterém prý na tom budeme lépe. A také způsobů, jak nás léčit, je dnes víc než kdysi, zpravidla ale těch ne bezplatných. A tak platíme a platíme, abychom měli to, co potřebujeme nebo o čem se domníváme, že to potřebujeme. Kolik jenom z nás má dejme tomu zuby, které jsou skutečně nad zlato! Aspoň co se ceny jejich oprav týká.

Ale co se dá dělat? Za všechno se dnes platí. A tak máme zdravotní péči na světové úrovni. Pokud na ni zrovna máme.