Zimní zahrady si lidé budují především jako umělecká díla. Možná to zní tak trochu nadneseně, ovšem tento význam dokážete pochopit v okamžiku, kdy do takové galerie vstoupíte. Ano, lze je směle považovat za výstavní síň příjemného prostředí s výhledem do navazující zeleně okrasné či užitkové zahrady.

Bývají to zpravidla částečně prosklené zastřešené objekty s posezením, obklopené okrasnými rostlinami, avšak není nutné je jimi vyplnit tak, jak to bývá v pěstitelském skleníku. Rozdělujeme je podle způsobu obývání a koncepce na čtyři základní typy:
·         Tropické skleníky soustředěné výhradně na endemické druhy z oblastí jihovýchodní Asie, Austrálie, či Jižní a Střední Ameriky.
·         Vytápěné prostory typicky oddělené od obytné zóny, kde je snadné udržovat ideální vlhkost vzduchu po celý rok.
·         Vytápěné prostory propojené s obytnou zónou, kde je ovzduší jednotné, tedy zpravidla suché, s vlhkostí kolem 40 – 50 procent.
·         Nevytápěné prostředí oddělené od obytných částí domu, kde lze pěstovat rostliny pouze odolné teplotám blízkosti bodu mrazu.
Veškerou flóru tedy volíme podle toho, o jaký typ prostor se jedná, zároveň musíme okolnostem přizpůsobit vybavení nábytkem. Zatímco do nevytopených objektů můžete posadit nábytek z dřevěného masivu, čalouněná křesla a sedací soupravy se budou lépe vyjímat tam, kde je stálá pokojová teplota.

Kromě pěstitelských požadavků na teplotu ovzduší a vlhkost do zimních zahrad patří rostlinstvo vzhledově působivé, méně obvyklé, než s jakým se setkáváme v pokojových květináčích. Mohou to být i exempláře vyššího vzrůstu, solitérní vazby v ozdobných korytech, nebo velkých květináčích. Exotické druhy se velmi dobře dají sladit s ratanovým nábytkem. Šikovní kutilové v takovém případě nemusí ani příliš zatěžovat peněženku a mohou prostředí plné zeleně osadit nábytkem z vyřazených palet.